Když zahrada promluví

Můj doposud nejkrásnější prodej nemovitosti proběhl v roce 2016. Téměř hektarová zahrada v Hlásné Třebáni nabídla pestré zážitky.

Když jsem ji uviděla poprvé na schůzce s majiteli, byla jsem okouzlena na první dobrou. Sad, vzrostlé jehličnany i listnáče, fenomenální výhled ze špičky zahrady v kopci, studánka … bylo tam vše, co si často člověk, který chce koupit pozemek, přeje.

Majitelé, kteří bydlí na Moravě, mi svěřili klíče a mise mohla začít. Od začátku jsem cítila, že mým největším úkolem bude stát se dobrým vodičem na přitáhnutí nového majitele, který takový kus země ocení a bude si ho vážit. Nepochybovala jsem o tom, že mám velkého pomocníka – a to tuto zahradu, která si přeje být viděna i cítěna.

Již do dokumentu, který jsem pro majitele zpracovávala a jehož tématem bylo stanovení tržní ceny nemovitosti, jsem popsala vše, co mi do té doby zahrada ukázala. V sadu byl velmi mocně cítit ženský princip, hladivý, přijímající, ale i jasný. V místě, kde se zahrada zvedá do kopce, zřetelně promlouval mužský duch s nádechem dobrodružství. Na kopci bylo místo doslova s královskou atmosférou. To podtrhovala i vinice, která byla v tomto místě vysázená. A studánka – voda v ní ukazovala, že se již těší, ba přímo touží po novém majiteli.

Cenu jsem stanovila poměrně vysokou, byla jsem si vědoma ojedinělosti této nemovitosti. A po každé, když jsem jela na prohlídku s nějakými zájemci, tak zahrada učila i mě. Občas promluvila, něco mi osvětlila v mém životě, občas mě vedla, a to i na dálku. Jezdila jsem tam moc ráda.

Po roce mi dala zprávu – prodej se blíží. A objevili se. Sympatická rodina našlapovala po tomto území s neskrývaným dojetím. Když jsme z první prohlídky odcházeli, nemohla jsem nastartovat auto, které však stihlo trochu popojet a zatarasit výjezd i budoucím majitelům. Jen jsme tak všichni jednomyslně prohlásili, že zahrada je již nechce pustit. I ona totiž byla dojatá i nesměle nadšená.

Již nemluvila pouze se mnou. Dala se do aktivního dialogu i se zájemci, slyšeli ji. Zbývalo dořešit pár „technických“ záležitostí v jejich životě, což zabralo cirka dva měsíce a poté jsme již podepisovali rezervační smlouvu.

S vděčností vzpomínám i na předání této nemovitosti, nadšení byli prodávající, nadšení byli kupující a s čerstvým majitelem jsme se na konci schůzky ještě společně stihli zaposlouchat do moudrosti této země …

Končí tak pohádky, vím, ale co vím také, současní majitelé jsou tam šťastni, dobíjí je to, dává jim to velký smysl. A mně také.

Prodáváte vaši nemovitost a chcete, aby se dostala do dobrých rukou? Ozvěte se mi.